úterý 6. prosince 2016

NEO GEO opener

Už je to nějaký ten pátek, co jsem poprvé zašmátral v peněžence, abych pořídil šedivou krabičku od Nintenda se Super Mario Bros 3. Není moc drog, co spustí závislost hned po první dávce, ale v tomhle případě jsem se hned chytl. Dávky NES, SNES i Gameboy se staly mým denním chlebem a nebyl důvod měnit. Nic lepšího jsem jednoduše nenašel, i když na uvolnění jsem se nebránil ani nedělnímu dýchánku s Ježkem.


Tímto začalo veškeré šílenství
Pak ale přišel první únor roku 2014 a já nalezl svůj heroin. Během tohoto dne jsem si udělal několika set kilometrový výlet. S prázdným autem tam, s plně naloženým zpět. Zadek auta si pěkně sednul pod váhou nově zakoupeného českého univerzálního automatu Crazy Virtual. Možná to ale bylo i tím, že uvnitř té obrovské skříně se nacházelo zlato – NEO GEO MVS s jedním slotem a hrou Puzzle Bobble. Puzzle Bobble jinde zvaný také Bust-a-Move je jak název napovídá jednoduchý, ale vysoce návykový puzzle game. Hry jsem se také něco nahrál, ideálně ve dvou proti sobě. Hráči vystřelují a spojují kuličky stejné barvy. Po spojení dostatečného počtu kuliček kuličky zmizí. Ve dvou hráčích se pak dá soupeři jeho hra kazit. Kdo nestihne kuličky odstraňovat dostatečně rychle, prohrál. Jak jsem říkal, prosté, ale člověk to jednoduše musí hrát znovu a znovu.


Ono to ale nemusí tak úplně být hrou samotnou jako spíš platformou, na jaké hra byla – NEO GEO MVS. A věřte tomu, že cokoliv, co spustíte z arkádového automatu je větší, lepší a silnější. Spouštění automatu je jako startování muscle caru. Ještě ani nejede, ale už cítíte tu sílu. Automat si brouká, trochu v něm lupne, naskočí známá melodie a úvodní grafika. Pokud nemáte doma Dreamcast, jehož mechanika hučí jako 747, tak podobného efektu nedocílíte na žádné domácí konzoli.

Palubka mého originálu od Electrocoinu včetně slotu na
memory card
Pravda pořídil jsem si následně ještě pěknou řádku velkých mašin, abych pak zjistil, že je to sice super, ale řešit servis 150 kg skříně není sranda. A zatímco většina arkádových her potřebuje svoji vlastní skříň nebo alespoň skladování univerzální desky ve vakuu, tak na NEO GEO jsou jen brutálně velké cartridge jako na každou jinou konzoly. A ty jak víme, něco vydrží. Mám kousky, které prožily regulérně desítky let v zakouřené špeluňce či několik dní venku na dešti a stále fungují. Doposud mi vždy stačilo hodně isopropylu na vyčištění a jelo se dál.

No a tak jsem se dostal k tomu, že sbírám hry na NEO GEO MVS. Zasvěcení možná vědí, že společnost SNK současně s arkádovým systémem MVS vydala i domácí herní konzoli AES v identickém technickém zpracování. Díky tomu si pár dětí dolarových milionářů a první průkopníci NERDství mohli doma zahrát to, za co ostatní museli házet mince do automatu.

Takto ve skutečnosti vypadá MVS s jedním slotem.
AES byla v době své největší slávy levnější variantou MVS (kupec hry na MVS svoji investici monetarizoval v automatu a tudíž bylo možné ho mnohem více podojit), dnes je tomu však naopak. Pořídit si nejlevnější hru na konzoli stále vyjde alespoň na dva tisíce, nejvzácnější hra se pak pohybuje v neuvěřitelných 6 místných cifrách, přičemž her s 5 ciferným oceněným jsou desítky.


Tudíž protože nejsem příbuzensky spřízněn s Danem Bilzerrianem a zatím to ani nevypadá, že bych se dolarovým milionářem v dohledné době sám stal, preferuji variantu MVS, kterou si mohu doma zahrát na velký mašině a pořád mi ještě něco zbude na vodu a chléb. Ostatně MVS i AES jsou co do střev systému identické, takže není co řešit. Ovšem oproti svým generačním souputníkům v podobě Super Nintenda a Mega Drivu vítězí na celé čáře, asi jako kdyby se Terry Fox postavil na start běhu na 100 metrů vedle Usaina Bolta. Sice by zvládnul běžet celkem dlouho, ale nikdy rychleji.

Drobná ochutnávka mé sbírky s nezbytným Metal Slugem
Každý sledovaný parametr má NEO GEO větší, rychlejší, barevnější, kvalitnější – prostě lepší. Grafika, barvy, zvuk, rychlost, první memory card pro domácí konzole to vše mluví pro to, abych si zvýšil dávky z Nintenda na Neo Geo.

I tak ale sbírání NEO GEO her není pro každého a o tom povím v dalším článku.

  

čtvrtek 5. listopadu 2015

Co na podzim spadlo do klína

Už je to přesně rok, co jsem postnul článek shrnující přírůstky do sbírky. Je tedy na čase tenhle rest napravit a pochlubit se alespoň tím, co jsem sehnal za poslední dva měsíce. První dva podzimní měsíce považuji za docela úspěšné, podařilo se mi sehnat mnoho zajímavých věcí a ty si zase chronologicky od nejstaršího projdeme.  Absolutně nejstarším novinkou ve sbírce Tomy Racing Turbo. Je to takový Homo rudolfensis prvních přenosných videoher. Ačkoliv je elektronický, tak vše funguje mechanicky, a to včetně obrazovky. Ve své době to musela být bomba, ale docela rychle se omrzí, každých 5 vteřin je dokola opakující rovný úsek silnice bez překážek. Až jsem byl překvapen, jak pětiletý bratr vydržel takhle brázdit silnice přes půl hodiny. Hold musí se uznat, že určitou geniální myšlenku v sobě tato hra má. K ní fotku jsem přičlenil Life Boat, zajímavou zábavnou hru od Nintenda. Započala v mé sbírce 3. desítku her ze série Game&Watch. Pravda dorazila v zuboženém stavu, manuál se korozí v místě sešití rozpadl, ale dal jsem vše do pořádku a hra nyní vypadá pěkně a funguje ještě lépe. Krátce bych ji popsal tak, že dostává svému názvu. Z na pozadí potápějící se lodi vyskakují panáčcy jinak také známí jako Mr. Game&Watch. Vaším úkolem je ovládat záchranný člun zleva doprava, panáčky chytat a vozit je na pevninu. Oproti jiným titulům z této herní série je hra ztížena tím, že to samé se děje na obou obrazovkách a hráč musí ovládat člun na levé i pravé straně těmi stejnými tlačítky. Je tak nucen zvyšující se obtížností k perfektnímu načasování, což je typické pro všechny takovéto hry. Nelze než doporučit vzít některou z nich do rukou a vžít se do výzvy dnes již neopakovatelné. Dále se můžeme přesunout ke konzoli NES. Ačkoliv jsem s touto konzolí započal svoje sbírání již před osmi lety a je mojí nejoblíbenější, tak sbírka jednoduše stagnuje. Není totiž kde shánět, hry se objevují minimálně. Z toho důvodu nebylo nad čím dumat, když kolega sběratel se rozhodl rozpustit svoji sbírku a já do té své přiradil 7 her ještě k tomu v NTSC verzi, které bych jinak musel shánět až z USA pomocí ebaye. K tomu navíc NES Satellite, což je vlastně bezdrátová verze Fourscore. Ne že bych toto příslušenství vyloženě potřeboval k hraní, ale jedná se o jedno z posledních, které jsem ke konzoli neměl. Nyní může zaplnit prázdné místo vedle ROBa, Zapperu, Laserscopu a dalších. Generačním souputníkem a pravidelným soupeřem na trhu videoher byla konzole Master System od Segy. Do těchto vod jsem se pustil docela nedávno a již se mi podařilo sehnat poměrně zajímavý kousek. V Evropě se objevil Master System úplně poprvé v Německu, kde se ho podařilo dostat na trh ještě před Vánoci 1986, v ostatních zemích Evropy si museli počkat na začátek následujícího roku. A já se domnívám, že právě tento kousek jsem objevil. Povšimněte si zejména netradičních ovladačů, které se v prvních letech k Sega Master Systemu v Evropě dávaly. Jsou podobné jako k Sega Mark III, kabel z nich vychází zprava a doprostřed D-padu lze našroubovat malý joystick. Ty se, jak jsem zjistil, velmi často ztrácely, a proto je tak trochu malý zázrak, že právě k této konzoli dorazily oba v pořádku. Zanedlouho jsem narazil i na stejnou verzi z Velké Británie, kde se zachovaly joysticky dokonce ještě v původní krabici, bohužel prodejce mě vypekl a tak ke mně nedorazila. Nicméně pořád mám tu německou a k ní mi dorazil ještě Control Stick, jedna hra na kartě - Hang On, a dvě komplet cartridge Wonder Boy a Space Harrier. Na inzerci jsem pak ještě vzal údajně nefunkční Sega Master System 2. Funguje fajn, obsahuje Alex the Kidd a spolu s ní dorazilo ještě ze pár her komplet v krabicích. Nechal jsem si z nich další Hang On, Xenon a Kick Off. Vzhledem k tomu, že se mi k fotkám Master System her přichomítly i Mega Drivové hry, tak přeskočíme na 16-bitovou generaci. Podařilo se mi sehnat velmi pěkné hry. Inzerce mi dopřála relativně vzácné kousky jako je Soleil (škoda, že německy) a Skeleton Krew. Na Skeleton Krew jsem se hodně těšil, před doručením jsem proběhnul recenze a dle videí hra vypadala skvěle. Bohužel ve skutečnosti se hůř hrála, než jak vypadala. K nim dorazilo i Micro Machines 2. Podle krabky ji může hrát simultánně až 8 lidí. Sice nemám 8 ovladačů na ozkoušení, ale dost silně pochybuji, že je možné poskládat 8 lidí před obrazovku z té doby tak, aby všichni viděli na ta malinká autíčka na obrazovce. I když někdy tuto výzvu přijmu. Nejzajímavější věci na Mega Drive mi však poskytnul překupník. A jak se obvykle setkávám s negativními reakcemi na jeho adresu, tak moje první zkušenost s ním byla veskrze pozitivní. Za dobrou cenu nabídnul velmi vzácnou hru Time Killers a konzole Sega Mega CD 2 od něj dorazila kompletní v naprostém pořádku. Zapomenuté trafo úplně bez problému obratem po reklamaci poslal a mě celý komplet těší. Nic rozbitého, nic záměrně opomenutého v popisu. K některým hrám jsem pak musel vzít ještě nekompletní Mega Drive 2. Náhradní konzole se ale hodí vždycky. Vrstevník Mega Drivu a dle mého názoru vítěz console wars první poloviny 90. let, Super Nintendo je v posledních měsících moje nejzatěžovanější konzole. Proto alespoň něco jsem na  ni pořídit musel. Kolega sběratel mi poskytnul moji vůbec první nerozbalenou hru na SNES. A tak i taky zůstane, otvírat nehodlám. Je to Yoshi's Safari. Hra přímo od Nintenda podporující Nintendo Scope. Tedy bezdrátovou bazuku a co je mi známo, tak asi největší light gun na domácí konzole vůbec. Ne že bych si hru nechtěl vyzkoušet, ale na pořádné střílení mám doma ve sklepě Time Crises arcade a tam se střílením vyblbnu dost. K Yoshimu jsem pak ještě koupil cartidge hry Super Ghosts n Ghouls. Čekám na víkend, abych ji mohl pořádně prověřit. Z této herní série pochází například i Demon's Crest. Pokud bude alespoň trošku tak dobrý, počítám, že SNESka si v sobotu a neděli moc neodpočine.
Na přenosné konzole jsem také něco pořídil. Od dalšího nepříliš oblíbeného překupníka jsem doplnil sbírku GB a GBA her. Kompletní Fear of Fortress zaujalo místo v nepříliš početné poličce kompletních GB her. Ty se dnes už shánějí extrémně špatně. K nim dorazilo ještě Final Fantasy 4, Lady Sia a Mario Power Tennis. Od stejného člověka jsem pořídil i dvě krabičkové hry na N64. Charlieho a Mario Tennis. Ten jsem pořizoval záměrně spolu s GBA verzí, čímž jsem si doplnit celou herní sérii Mario Tennisu.

Na Fire Emblem Sacred Stone jsem narazil úplně náhodou na aukru. Aukci jsem se rozhodl vyhrát a taky se tak stalo. FE jsem si sice oblíbil až na 3DS, kde jsem s hrou poprvé seznámil, ale rozhodl jsem se, že si pořídím i díly předchozí. Spolu s ním dorazila konzole, která už si našla nového majitele a Meteos a Kirby. Metroid s Animal Crossingem zase dorazil s jinou konzolí, která je již v rukou jiného nového majitele. Mario edice DSi XL se objevila v Nintendoshopu jen na chviličku

za skvělou cenu, tak jsem ji musel vzít. Skylanders byla jen taková chvilková rozmařilost na aukru. Z DS her pak ještě přibyl Mario Party a z 3DS New Super Mario 3DS. Mimo to jsem vzal v Surtepu ještě navíc poslední prázdné krabičky na DS hry po 10 korunách. Člověk nikdy neví, kdy se taková věc bude hodit. Dále pak už jen takové drobnosti, jedna hra na Atari Lynx z aukra. Můj Lynx jsem ještě neopravil, takže ani nezkoušeno. Pak dva kousky od kolegy sběratele z Prahy na Sega Saturn. Úplně pro mě nesmyslně 6 krabicovek na PC. Vůbec nevím, co s tím budu dělat, když doma nemám ani dobové PC. Emulovat bych to klidně mohl, ale jaký to bude mít smysl. Navštívil jsem také McDonald, odkud mám z Happy Mealu dvě figurky - Maria a Yoshiho. Z Kiku mám zase dvě figurky a dva Pezze. Na posledních fotkách jsou moje přeskládané police. Musel jsem dát krabic všechny DS hry a také samostatné cartridge SNES a N64, abych zvládnul pohodlně vystavit krabičkové verze GB, GBC, GBA, NES, SNES a N64 her.

PS: pokud má někdo zkušenosti s formátováním tohohle blogu, poradťe. Potřetí skladám rozumně tok textu okolo fotografií, které se nasledně po uložení pokaždé dementně rozsypou.





















úterý 3. listopadu 2015

Operace Game & Watch

Někdy i záchranný člun je potřeba zachránit. Není to tak dlouho, co jsem si pořídil Life Boat konzolku Game&Watch. Dorazila ve velmi utrápeném stavu. Na první pohled kompletně rezavé šroubky, na jednom dokonce pozřela rez zářez a vůbec nechtěl ven. Displaye ušmudlané zvenku a zevnitř zvlhlé. Case konzolky celý hodně špinavý, až by skoro člověk řekl, že konzole nemůže fungovat.
     Ale fungovala, navíc jsem ji kupoval podle fotky, kde do jisté míry byly tyto nedostatky vidět, do jisté míry ne. Například upadlé plíšky s grafikou nebyly v popisu vůbec zmíněny a na fotce to také nebylo zřejmé. Ovšem je možné, že upadly kvůli otřesům během pošty, lepidlo už bylo kompletně amortizované.
     A protože mi bylo konzolky líto, nechat ji v takovém stavu, rozhodl jsem se ji omladit a dát znovu šmrnc nebo glanc, jak je komu libo. Objednal jsem si několik věcí, mimo jiné Isopropylalkohol na čistění elektroniky, čerstvé sekundové lepidlo a sháněl jsem náhradní šroubky. Ty se ukázaly jako největší problém, jsou naprosto nedostatkovým zbožím a ani na ebayi jsem žádný neobjevil. Naštěstí jsem měl doma torzo Donkey Kong 2 a nefunkční Parachute. Tudíž pár náhradních šroubků jsem z nich vydoloval. A restaurační práce mohly začít.

Mimo nafocených nástrojů a čistidel bylo třeba ještě Jaru, torza DK 2, lepidla, zubního kartáčku a uchošťourů.
Konzole jak je vidět nebyla zrovna v dobrém stavu. Upadlé štítky s grafikou, ten vrchní relativně poškrábaný a na plastech rezidua původního lepidla. K tomu všudypřítomná špína a rez způsobena dlouhodobým působením vlhkosti.
Naneštěstí se ukázalo, že stejně utrpěl i vnitřek konzole. Rezavé šroubky, nános špíny na PCB, olezlé displaye, zkroucený plíšek v displayi zajištující podklad pro LCD a opadaná rez ze šroubků uvnitř case.
Musím upozornit, že otevřít tento typ Game&Watch může být trochu chyták. Leva strana je totiž prošroubovaná, kdežto pravá pouze zacvaklá 4 plastovými pacičkami. Pokud budete googlit více info, doporučuji vyhledávat spojení Book-styled Game&Watch. Moc toto dvojaké provedení nechápu.


Světlé vnitřní plasty neobsahují žádné kovové součástky ani elektroniku, proto jsem je mohl pořádně vydrhnout zubním kartáčkem v Jaru. Takto vypadají po důkladné očistě.


Následně jsem ještě šroubovákem odrhnul, co vystupovalo ze starého lepidla a mohlo začít lepení obyčejným sekundovým lepidlem.
Následovala očista vnějšího plastu a desek. Na levé straně je bohužel vtaven do plastů repráček a má kovový kloub, proto jsem nemohl mýt vodou. S ohledem na to nemělo cenu ani odpájet levou desku od repráčku a tak jsem to čistil celé takhle v kuse Isopropanolem. Na špínu po rezavých šroubcích jsem použil uchošťour namočený v IPA a fungoval výborně. Display na právé straně však věkem už příliš utrpěl. Podkladový plíšek displaye s funkcí zrcátka se zkroutil a objevily se na něm vyžrané fleky následkem vlhnutí. Rozhodl jsem se, že ho vyměním za pěkný, nepoškozený z Parachute, i když nemají identické tvary. V tuhle chvíli už rozhodla funkčnost nad sběratelskou kompletností.

A takhle nakonec vypadala kompletní restaurovaná levá strana, vyčištěná a s novým plíškem.
Náhradních šroubků jsem měl velmi málo, a tudíž jsem se rozhodl, že do každé strany vložím pouze tři a rezavé tam již dávat nebudu. To se ovšem posléze ukázalo jako chyba.

Zkompletovaný vypadal sice hezky, ale jaksi nefungoval. Prvním zádrhelem byly baterky, které již neměly sílu udržet v chodu stroj. Inteligentně jsem ho tedy znovu nejdřív otevřel a až následně mě napadlo měnit baterie za nové.

Ukázalo se ale, že problém není jen v baterii. Těch 38 milionů šroubků uvnitř tam nejsou jen kvůli protáhnutí karpálního tunelu v zápěstí, ale mají i svůj funkční úděl. Bez něj nejsou kontakty v display a desce dostatečně spojeny a konzole jednoduše nefunguje. Musel jsem tedy vybrat mezi těmi rezavými ty rezavé nejméně a do konzole je aspoň trošku očištěné vrátit. A výsledkem je tento zázrak.